Rozhovory

Viděli jste, nebo přeložili jste nějaký rozhovor s někým ze SMV? Podělte se s námi o něj

Natalia Oreiro a Facundo Arana


Dva protiklady, které se přitahují jako nikdo jiný. - červen 2006
Ona je tornádo. On je čistě klidný. Hlavní dvojice "Sos Mi Vida", seriál s nejvyšším ratingem v televizi, prozrazují nám proč jim to spolu tak klape před kamerami a co na sobě mají a nemají rádi.

Ona je jako tornádo: přichází, způsobuje rozruch a odchází. Impulzivní a kreativní. On na druhou stranu je zosobnění klidu a vyrovnanosti. Reflexní a víc, daleko víc zaměřený ve všech jeho jednání, ve všem co dělá a říká. Oba se milují s nekonečnou něžností, s tou skoro jakoby sourozeneckou láskou, která se odráží v cestě po které oba kráčí, v péči kterou si na vzájem dávají, a obětí které přichází od nikud, někdy si na vzájem gratulují nebo vítají jeden druhého a ostatní, bez jakýkoliv zřejmých motivů. Jen proto, že to tak cítí.
Ale co se stane, když dva takový lidé začnou pracovat společně? Jednoduché. Tvoří nerozbitný tým jako ten, kterého Natalia Oreiro (28) a Facundo Arana (34) dosáhli v "Sos Mi Vida", program Canal 13, v produkci Pol-ka, která vymetá ratingy v konkurencích 21.hodiny (každý díl má úměrnost skoro 30 bodů) a která se denně stává nejsledovanější show v televizi. Jsou šťastní, i když takový rozruch pro ně není nic nového. Před osmi lety, kolem roku 1998 se Arana a Oreiro poprvé spojili v seriálu "Muñeca Brava".
Kouzlo pak začalo - jak se k tomu oba přiznali- a i když roky utekly, je jasné, že je to stále neporušené. Dnes vyzrálejší a lepší přátelé než předtím, přiznávají že si užívají pracovat společně a že mají jen jedno tajemství k dosažení výsledku: velmi se navzájem milovat.

Proč je "Sos Mi Vida" hitem?
Oreiro: Protože každý, kdo je v tomto projektu, úplně každý má velkou touhu pracovat společně na dobře propracovaném příběhu a mají čas dělat to. Všechny tyto faktory vložené do sebe explodovaly a způsobily, aby lidé v této show viděli jiný žár. Správně? (Zeptala se ho a Facundo přikývl).

Předvídali jste tento výsledek?
Oreiro: Pracovat společně znovu po osmi letech způsobilo nevyhnutelně spoustu napětí, nejen v nás, ale také na stanici (Canal 13). Od začátku jsem se snažila být
uvolněná a užívat si to, protože když jeden cítí nátlak, druhý bude omezený. To, že jsme společně pracovali v jiném hitu bylo v našem zájmu, ale také se to mohlo obrátit proti nám. A vzali jsme na sebe velkou zodpovědnost: ne k tomu, aby jsme mohli udělat to, co předtím a že si to lidé pamatují s takovým zalíbením.
Arana: Od začátku jsme věděli, že to bude velmi napínavý rok s konkurencí, ale soustředili jsme se, aby jsme dělali věci jak nejlépe jsme mohli. A fungovalo to. Ale bylo nám jasné, že jsme nechtěli zatemnit vzpomínky, které lidé měly.

Projednávali jste to v jakémkoliv daném momentu?
Arana: To je nevyhnutelné. Když jsme projednávali to téma, mohli jsme se zeptat sami: "Co by se stalo, kdyby to nefungovalo? Budeme schopni splatit lidem jejich očekávání?" A pravda je, že jsme nezatemnili vzpomínky, právě naopak. Proto jsme tak šťastní.
Oreiro: Naštěstí, on mě přesvědčil abych to přijala. Není o tom pochyb, přijala jsem tuhle práci kvůli tobě.

Co ve vás lidé vidí?
Oreiro: Že jsme dobří lidé.
Arana: Veřejnost ví, jak pracujeme společně a jací jsme rozděleně, to vše se přidalo k faktu, že máme vážně dobrý čas podávat tyto výsledky. Také je za tím vším skvělý tým.
Oreiro: Lidé už vědí jaký je příběh: Protiklady, které se přitahují a nemohou být spolu, rozdíl je jak vyprávíme příběh z herecké perspektivy tak jako vyprávění. A za to jsme vždycky nabízeli rozdílné zvraty, které končili překvapením diváků.

Účastníte se psaní scénáře?
Arana: Některé věci jsme doporučili. Například, když jsem doporučil, aby Martín letěl a já jsem požádal vybrat si kurz, oni kolem toho napsali celou řadu stížností.
Oreiro: Já si beru scénář domů, a když ho čtu, dělám si poznámky, které mi přijdou na mysl, a druhý den se to ode mě dozvědí. Někdy přijmou doporučení. Dívám se na oblečení Monity a beru si doplňky pro jiné postavy.

Vy se nikdy neodpoutáte od své práce?
Oreiro: No, koukáme se na tu show každý den, že? Je těžké se odpoutat. Když končí rok, protože už nebude další sezóna, dopřeji si čas na nádherné prázdniny, abych relaxovala a zase dělala na mém čtvrtém albu.
Arana: I když se cítím melancholicky když myslím na konec, nemohu se dočkat času, kdy si vezmu volno. Půjdu lézt po horách. Ale tolik nás baví společně pracovat, že necítíme únavu.

Tolik zalíbení a tolik komplimentů. Cítíte zodpovědnost za fantazie, které vytváříte u diváků?
Oreiro: Příbuzní a sousedé se mě ptají: "Líbáš vážně?".
Arana: To je nevyhnutelné, a myslím že se to děje, když pracujeme společně. Jsme přesvědčivý.
Oreiro: Velmi k sobě pasujeme, i fyzicky. Na kameře vypadáme dobře, a lidé myslí, že tvoříme roztomilý pár. Také je mezi námi velká důvěra: jsou scény, které musím dělat jen s ním, u kterých bych se necítila uvolněně, kdybych je dělala s jiným hercem.

Ale neobtěžuje vás to, nebo vaše blízké, že jste romanticky zapleteni?
Oreiro: Když se show daří dobře, je logické, že tomu lidé chtějí věřit, i když je to jen na malou chvilku, že to co vidí na obrazovce se děje i v reálném životě. Je pro mě logické brát to jako něco přirozeného.

Během tohoto celého setkání, které se koná v baru v Palermu - ten co si vybral Facundo, protože tady může pít maté – jsou tu objetí, komplimenty a zvláštní pohledy. Ona říká vtipy a on se směje každé její příhodě. A vzpomínky a příběhy jsou vždy propleteny s trestem na její části. Proč ho kárá? Protože Facundo upřednostňuje típnout svou cigaretu před pitím maté a jedením arabského chleba se sýrem, který mu ona nabídne. “Já nesnáším, když kouří!”, stěžuje si Natalia, téměř mateřsky. On se prostě usmívá a neodporuje jí. Ale uposlechne její přání a na malou chvilku přestává se svým zlozvykem. Dokonce ačkoli většina lidí si pamatuje začátek tohoto přátelství jako začátek během “Muneca Brava”, kdy se společně setkali, jejich první setkání bylo v roce 1994, když Natalia a Facundo, spolu s početnou skupinou dalších herců, chodili do baru ve Florestě. On hrál na saxofon a ona pozorně poslouchala, velmi blízko pódia. “Moc jsme nemluvili, ale byl to dobrý pocit, já si jí pamatuji perfektně,” říká on. A Natalia to připustí: “To je jen, že jsem byla na začátku a měla jsem postavu v novele, která neměla žádná spojení.” on se začne hrozně smát a ona se připojí. Natalia se odkazuje na svojí roli v “Inconquistable Corazón”.

O pět let později, se setkali znovu na vedení v Telefé. Novela stvořená pro Natalii, ve které se zapojil i Facundo. “oni už měli ve smlouvě ženskou postavu a začali pátrat po mužské postavě,” říká Facu. Žádný z nich si už přesně nepamatuje, jaký měli jeden z druhého dojem, ale když už to byla legenda, ujišťují mě že kouzlo existovalo od začátku. “vždycky jsme spolu dobře vycházeli,” říkají současně.

A když ta práce skončila, stále jste se vídali?
Oreiro: Několikrát jsme spolu mluvili po telefonu a naráželi jsme na sebe v různých blízkých restaurací (oba bydlí v Palermu). Já jsem nikdy nešla k němu domů na večeři a on nepřišel ke mě... Ale dobře, já doufám, že po tomto,se budeme navzájem vídat častěji, dobře?
Arana: Uvidíme ...
Oreiro: Myslím že ano. Od nynějška, budeme větší přátelé, takový, kteří se navzájem navštěvují. Ve volnu se snažíme společně obědvat, abychom mohli mluvit o našich věcech, ale setkání o víkendech je těžké... už spolu trávíme 12 hodin denně!

A ještě k tomu chodit spolu na oběd o sobotách je příliš, je to tak?
Oreiro: Tohle také není špatný plán. Vy byste to nenáviděli? (směje se) Tentokrát jsme jiní. Jsme starší a byli jsme schopni poznat se hlouběji. Když jsme společně na obědě, mluvíme o osobních věcech. Oba známe dobře svoje příběhy. Dříve to bylo jen na to mít dobrý čas, když se filmuje. Moc se oba milujeme a zjistili jsme, že o mnoho věcech uvažujeme podobně.

[/b]Jaké věci vidíte rozdílně? [/b]
Oreiro: Já nesouhlasím s kouřením, on s tím přestane. A já nemám ráda maté a on je do toho fanatik. (ona vrhá pohled odporu).

Prali jste se někdy??
Oba: Neeee.

Ani se nestane, že spolu nesouhlasíte?
Arana: Jednou jsme se spolu prali. Jednou jsme spolu měli hroznou hádku, když my jsme filmovali “Muneca...”.
Oreiro: Neříkej mi, že chceš říct [detaily]? (Když začal s příběhem, ona ho přeruší a skončí to vyprávěním všeho). Byli jsme na Ibize (Španělsko), bylo to něco hloupého, ale on byl uražený. Právě jsme dokončili natáčení, Vyjeli jsme si na projížďku autem a já mu řekla, “jeď tudy.” A on odpověděl, “já vím kudy jedu.”

A co se stalo?
Oreiro: Zřejmě jsme se ztratili a já mu řekla, “já ti to říkala.” To je ta nejhorší věc, kterou mu můžete říct! On odjel sám hrát na saxofon a já jsem šla spát. Následující den jsem zjistila, že je na mě naštvaný.

Jen jeden čas ve všech těchto letech není špatný...
Oreiro: Také nikdy nemohl odpustit ten fakt, že jsem pokřtila jeho postavu v “Muneca” se jménem Ivo... Jeden den přišel na natáčení a řekl: “Která bestie dala mé postavě tohle jméno?” Splašeně jsem zvedla ruku.
Arana: Prostě jsem tomu nemohl uvěřit. “Ivo!” (pokládá si ruce na hlavu jakoby ho to opravdu pořád obtěžovalo).

Zpět k vašemu přátelství, ve všech těch letech váš vztah dospíval a vy také. Vy jste velmi jiní než naposled kdy jste se viděli?
Oreiro: Setkala jsem se s jiným hercem; on je stejně velkorysá osoba, se kterou jsem se setkala, ale nyní je velmi všestranný herec, který ví jak dělat drama i komedii dobře. Také jsem se dozvěděla, že má velký smysl pro humor a je velice vtipný když chce. Já miluji, když chce hrát anti-hrdinu; protože to je na dominantním muži vzácné.
Arana: Před osmi lety jsem se setkal s druhem králíka Rogera, který by běžel tvrdě přes všechno a nikdy by se nezastavil.
Oreiro: (Přerušuje) Já jsem se nezměnila.
Arana: Ona byla dospívající člověk a teď je žena se všemi těmi potenciálními vědomostmi. Slyšeli jste, že herec ví jak zahrát tón? Dobře, já vím které tóny hraji dobře, ale Naty hraje na celý klavír.
Oreiro: Oh přestaň!
Arana: Já mluvím.

Nikdy jste se neprali, nedělejte to nyní. Můžete mně říct co máte na sobě nejraději?
Oreiro: (Ona vždy převezme iniciativu) Jeho velkorysost. On je muž, který myslí nejprve na jiné a pak sám na sebe. Je ještě k tomu skvělý spolupracovník a velmi laskavá osoba. To je vše, to stačí.
Arana: Naty je má spřízněná duše.
Oreiro: Přestaň s tím! Nedělej ze mě básníka. Já už víc nechci slyšet! (Ona vstává a opouští bar, odchází k chodníku a čeká, až on přestane mluvit).
Arana: Ona má hrozný smysl pro kolektiv, vždy se tlačí vpřed. Vypadá to jako by se nemohla ani na vteřinu zastavit. To se mně v jiných pracích nepřihodilo, že milování se navzájem se bralo s takovou důležitostí. Ona je víla.
Oreiro: Skončili jste?? Já jsem vám zapomněla říct, že on mi servíruje mé nápoje... Musím něco přidat, jsem jistá, že vám hodně o mě přednášel...

Dávají si navzájem další z těch spontánních obětí, jedno z těch, které oba mají tolik rádi. U dalšího stolu, dvě ženy přeruší jejich pití kávy s povzdechnutím a něžným pohledem. Musejí si na moment myslet, že obchodník, Martín Quesada, a boxerka, Esperanza “La Monita” Munoz, se rozhodli dát konec svému dětinskému bojování. Nebo možná že jsou preferenční svědci dopředu šťastného konce. Nehledě na to všechno, Natalia a Facundo jsou stále zapojení do toho nekonečného objetí, jen proto, protože se na vzájem milují

Z natáčení 150 dílu


Sobota, 14:15. Ještě ani nenastoupili do letadla a už se kolem nich seběhli fans dychtiví po fotce s Martínem a Monitou.



Tentokrát Esperanza "La Monita" Munoz a Martín Quesada navštívili údolí Las Leňas. Deset lidí ze štábu Pol-ky s režisérem Rodolfem Antuňézem v čele byli pověřeni natočit sedm scén a jeden klip, úvod a samotný moment, kdy se budoe boxerka s podnikatelem milovat.



Letiště Malargue. Několik minut po přistání někdo přišel k Facundovi a přistavil kamionek Mitsubishi 4x4, značku, kterou herec oficiálně řídí. "Chtěl jsem řídit až k údolí" řekl Arana a zalezl do auta. Obloha vypadala, jako by hrozivé bouřky měly trvat ještě dva dny.



17:50. štáb se ubytoval v hotelu Virgo. Po tom, co si přečetli scénář, Oreiro navrhla nějaké změny, které Ernesto Korovski, autor novely, dovoluje.

Filé pro Natalii a brownie se zmrzlinou pro Facunda bylo jídlo, které předcházelo hráčské noci ve videoherním sále hotelu. Venku zatím neustále sněžilo.



Neděle, 8:30. Ač se bouřka zdála hrozivá, nebe se nakonec vyjasnilo do modra. Kamery hledaly správnou polohu na jednom z vrcholků. Facundo zahájil natáčení první scény dílu. "Chcete někdo ochranný krém?" ptal se Arana, "slunce je divoké."



první scéna Martín Quesada, nešťastně ženatý s Constanzou Insúa, se rozhodl utéct z města, aby prožil své narozeniny o samotě na horách. Objeví se na jedné horské motorce, sundá si snubní prsten a odhodí ho. "Galán Monity!" vykřikla jedna paní z lanovky. "Ahoj, "Jsi můj život", teď musím lyžovat, ale potom tě přijdu pozdravit," řekla jiná. Za kamerami už byla spousta mladých holek, které čekaly s foťákem v ruce.



"Oreiro, miluju tě" vykřikl odněkud jeden puberťák a ohlásil tak příchod ženy s nejkrásnějšími pohyby. Kamaše, kabát, stříbřité kalhoty, které si koupila Natalia ve Slovinsku. Tak vypadalo první setkání a druhá scéna, ve které Monita říká Martínovi, že za ním přijela a nabízí mu svou přítomnost jako narozeninový dárek.



Následuje klip z hodiny lyžování.





- Co vás dělá úspěšnými?
Facu: Mezi námi je zvláštní chemie, která je na obrazovce vnímatelná.

Naty: Známe se od roku 94, když jsem přišla do Argentiny a chodili jsme s přáteli do jednoho baru. Vyrostli jsme spolu a naprosto se respektujeme a máme se rádi. Facu mě ochraňuje. Vždycky myslí víc na mě než na sebe.



- Jak se snáší popularita?
Facu: Užívá se, a hodně. Na druhou stranu je to znamení, že už by ses měl stáhnout z profese.

Naty: Řeknu větu, kterou jsem si jednou přečetla: " Jsme obyčejní lidé s neobyčejným zaměstnáním". Je to jedna volba v životě, taková, jakou jsem si vybrala jako způsob vyjádření, ale opravdová Natalia je doma. Když jdu na nějaké místo, kde mě překvapí spousta lidí, cítím se nepohodlně, protože ve skutečnosti jsem plachá a rozhodně to není tak, že bych se vyžívala v tom, že jsem populární. Někdy mi dotírání vadí. A přísahám, že jsme normální.



- Co lidem přinášíte?
Facu: Nebylo by špatné mluvit o pedagogické funkci. Dospělí sledují drama a děti Monitu, a proto je třeba dávat si pozor. Hlavně si dáváme záležet na jazyku a ve scénách lásky, jsme diskrétní. Děláme rodinný produkt, který přináší optimismus a emoce.

Naty: Vysíláme humor a lásku. A podle toho, co mi říkají lidé na ulici, je novela způsob, jak se uvolnit. Lidé trpí a smějí se s každou postavou. Myslím, že lidé se identifikují s jednoduchostí a možností být kýmkoliv z nás. To, že se mi lidé smějí, je důvod, proč dělám tuto profesi.



- Úspěch si vyžaduje větší pozornost. Bojíte se ztráty sledovanosti?

Facu: Víme, že to není věčné. Samozřejmě, že nechci snížit úroveň kvality ani sledovanosti. Ale v mém případě žiji dneškem, co se týká práce a nedělám si starosti z něčeho, co se neděje. To mi dovolí užívat si to, co se děje. Až to přejde, budí mít pocit, že jsem si to užil.

Naty: Nikdy jsem neprožívala nic tak silného. Teď nevím, co dělat, protože lidé už mi neříkají Natalia. Pro všechny jsem La Monita. Na jednu stranu mám radost, že má postava se dostává do srdcí, ale na druhou stranu už přemýšlím, jak se jí zbavit.



- Co je pro každého z vás charakteristické?

Naty: Facu je hrozně štědrá osoba a ve skutečnosti jsem kvůli němu v telenovele. On mi řekl: " Budu to dělat jedině s tebou a budu s tebou do konce." a ta věta mě dojala. Nejen, že má skvělý humor, ale taky něco, co mně chybí: rozhodnost říct NE, když něco není dobré. Já jsem víc souhlasná, on je jasnější. Hodně se doplňujeme. Já přináším nápady a on je autorizuje.


- Co vás dělá společníky?

Naty: Všemu se smějeme. Facu mi říká, že vždycky chci mít poslední slovo a je to tak.

Facu: Nemůžu z jejich nápadů.



13:45. Celý štáb se sejde u oběda, tak, jako to dělají každý den, téměř nábožensky. "To je taky část úspěchu" říká Arana. "Energie ve společné práci je silné koření."

Natalia se přidává: "Monica Ayos vždycky mezi svými věcmi najde zábavné oblečení a přinese mi ho, jako oblečení pro Monitu a Fabianna García Lago se nedávno objevila se šátkem, který patřil její tetě, Zully Moreno, abych ho použila v jedné ze scén. Tato gesta mluví za vše,"



Když zapadlo slunce, Natalia s Facundem vyšli na vrcholek 2.500 metrů vysoký a dali si neodolatelný polibek, který dotvářelo pozadí.

Vrcholná scéna se potom odehrála v lázních hotelu Virgo. Svíčky osvětlovaly vodu.


Natáčení scény lásky začalo v 21:15 a skončilo ve 23:30. Unaveni denní prací, štáb se rozhodl odpočívat až do odjezdu, pondělí v 10:30.



- Kolik z vás je v Monitě?

Naty: Zkušenost, což mi umožňuje neustále přeskakovat z dramatu do komedie. Nejdramatičtější scény z mé kariéry jsem natočila v tomto programu.



- Kolik z Monity je ve vás?

Naty: Monita je mé super alter ego. Její ztřeštěnost, nápaditost a surovost. Já jsem ona ale pod kontrolou.

Po příjezdu do Buenos Aires bude Natalia jistě odpočívat ve své zahradě, kde se může spojit sama se sebou. "Když nejsem v televizi, líbí se mi, že mě nikdo nenajde. Děsí mě objevovat se všude. Využívám tyto momenty samoty, abych utekla do zahrady, starat se o květiny. Hluk mě obtěžuje, ale fascinuje mě ticho a zeleň z mé zahrady. Můžu strávit hodiny sledováním mých 25 druhů orchidejí."

CLARÍN


Natalia Oreiro a Facundo Arana
pár, který se rozhodl znovu se milovat

Když se v roce 94 setkali poprvé v baru Flores, určitě nepředpokládali, že o čtyři roky později se spojí v pár, mezi kterým funguje chemie. Nebo že o 12 let později se setkají v jiném baru v jiné čtvrti a vzpomenou si na své první setkání.

"Pamatuji si u kterého stolu jsi seděla... Byl to podnik, který hodně navštěvovali herci, měl své kouzlo," popisuje Facundo Arana, chlapec, který tehdy v noci hrál na pódiu na saxofon. "já ho sledovala a říkala svým kamarádkám: "Jaký fešák tenhle mladíček," přiznává Natalia Oreiro. Ta samá, která mu bez jakéhokoliv studu ukazuje svou náklonnost: "Teď jsi hezčí. Jsi můj přítel a mám tě ráda."

Zde jsou ti dva, kteří se mají tak rádi, ať už v televizi nebo ve skutečnosti. Protože televize se rozhodla spojit tyto dva, kteří koncem roku 98 hráli sympaticky romantický pár v Muneca brava. Nyní se jejich láska zrealizuje v Sos mi vida, telenovele, kterou od pondělí 16. začne dávat Canal 13 ve 21 hodin. Ex Cholito bude Monita, která stejně jako v MB bude chudičká. A on bude opět bohatým mužem nasáknutým smutkem. V jedné scéně prvního dílu, když jim osud zkříží cesty, vzplane mezi nimi oheň. Arana: "Podle scénáře se setkáme náhodně. Ona je ve svém světě a já ve svém, každý se svými problémy. Pohledy se skříží a vznikne kouzlo. Tak jsme to udělali a nejen že jsme to cítili, ale když jsme dokončili scénu, jedna velká herečka mi řekla, že nikdy neviděla to, co teď. Sledovali jsme se a bylo mezi námi neuvěřitelné spojení. To je ta slavná chemie, kterou neumím vysvětlit. Ale natočili jsme to a říkám že ano, jsi má holka. Potom střih a vezmu tě do tvého domu a já jedu do svého. Ale když hrajeme scénu, nemám o tom pochyb."



- To se nestává se všemi herečkami?

Arana: Ne, nemůže se to stávat vždycky. Stejně jako si ty hned s každým nesedneš...
Oreiro: Ale jdi, ty sedíš všem...
Arana: Ne, to je mýtus, nesedím všem. A to není špatně

Smějí se. Natalia uždibne kousek z Facundova toustu. A sedí to okolnostem, protože "nikdy mi nenabízeli role milionářek, vždycky jsem ta chudá ta vzpurná, ta co trpí, ta co se uspokojí s málem. A po Cholito a Kachoře jsem hledala něco jiného v Cleopatře a El Deseu. A nyní je dobré znovu navázat. Myslím, že dělat stále to samé je únavné. Stejně jako by nás oba nudilo pokračovat v páru hned po tom co skončilo Muneca brava jen pro úspěch." V posledních letech měli oba snili o tom, že se na obrazovce znovu setkají, "ale nikdy to nevyšlo. Já jsem zůstala u Telefe," upřesňuje Natalia, "on odešel do Canalu 13 a oba jsme měli jinak nastavený čas. Když mohl Facundo, já jsem měla turné."

Arana: "Já jsem to vždycky chtěl. To co se stalo v Muneca... bylo to geniální ve všech ohledech, protože štáb byl velmi zábavný a pracovitý. Zůstal jsem žíznivý."

Oreiro: "To nejlepší bylo, že nebyl žádný tlak, protože nebylo žádné očekávání, nebyli jsme tak známí. Předtím jsme dělali své věci, ale nikdo nesázel na úspěch."

Arana: "Ano, ale nezapomínej na to co se stalo v Uruguaji předtím, než začala telenovela. Ona měla zpívat znělku, Cambio dolor. Já jsem byl na kraji se saxofonem v ruce a nemohl jsem věřit co se tam dělo. Publikum bylo šťastné, pódium se hýbalo, to ti přísahám, byla to obrovská energie. Já jsem jí řekl "zpívej" a byli jsme paralizovaní..."

Oreiro: "A co se stalo jindy ve čtvrti La Boca? Přišli jsme a lidé hřměli.

---

Natalia vypráví jaký byl den, kdy jí zavolal Adrian Suar: "Bylo to bláznivé, protože já jsem se právě vrátila z Ruska a už jsem měla podepsanou smlouvu na natáčení filmu v Izraeli (Salsa v Tel Avivu, název který ona chce aby se změnil) a souhlas s natáčením dalšího filmu ve Španělsku. A měla jsem rozdělanou práci na desce. Mé plány byly rozdělit rok 2006 mezi film a muziku."

- a co to změnilo?

Oreiro: "Nejdřív jsem řekla - děkuji, ale nemohu. On pouze opakoval "Mám projekt, který se ti bude líbit. Sejdeme se. Vím, že se ti bude líbit." Bylo ticho a já nevím proč jsem se ho zeptala: "Je to s Facundem, ne?" řekl mi že ano, ale já jsem stejně nemohla. Zavolala jsem Facundovi. sešli jsme se u kávy a řekla jsem mu, že umírám touhou, ale nemůžu..."

Arana: "Uklidnil jsem ji, řekl jsem jí, ať si nedělá starosti, že jestli to nebude nyní, bude to později. Bez ní bych tento projekt nedělal."

Oreiro: " A vrátila jsem se domů a řekla jsem: "Musím to udělat... chci to udělat." Nemohla jsem, ale chtěla jsem. Musela jsem udělat tisíc změn, odložit to s Izraelí a španělskem, zastavit desku, ale nemám strach z rozhodnutí. Beru je.

Přátelské obětí bylo dohodou mezi nimi. Jsou to ti samí, jako když jeden pracoval na Incoquistable corazon a druhý na Marco, el candidato, a měli společná rána v baru Flores. A tehdy nepředpokládali, že fikce je spojí tak silně.



V ringu

"Já neviděla ani Rockyho," říká Natalia Oreiro, bývalá nepřítelkyně obhájců boxu a býčích závodů. "To s býky jsem nepřekonala, ale nyní se mi líbí jít do ringu," připouští herečka, která v telenovele představuje Monitu Moňoz, majitelku neuvěřitelně "silné pravice. Má sílu, která tě dostane tam, kam patříš," říká o své nové postavě, o které dodává: "Umí být velmi brutální, ale má velkou čest. Ve 13 letech ji opustila její matka a žije ve čtvrti se svým snoubencem a se svou tchýní."

Aby se naučila sport, o kterém se jí momentálně i zdá, protože trénuje hodně i v noci, cvičí každý den s Tigresou Marcelou Acuňa v její tělocvičně v Caseros.


Na závodišti

Byl šampionátem formule 1 a nyní pracuje v turistickém ruchu. Rychlost ho vzrušuje. A pomáhá mu zapomínat na některé věci.

"Je to smutný princip," říká Facundo Arana o Martínu Quesada, úspěšném podnikateli, kterého mu teď přichystala fikce. Ve 33 letech muž, kterého on charakterizuje jako "podnikatelského genia" se nachází ve stavu vdovce se snoubenkou. "Martín se odevzdává práci. Nemá ekonomické problémy, ale chybí mu radost. Dokud se nesetká s Monitou. Potom začne cítit něco, o čem nikdy nepředpokládal, že to znovu pocítí.

Příběh kříží sociální třídy

Ring, čtvrť, ekonomické problémy, spousta radosti. Strach, auta, vila, žádný ekonomický problém, málo radosti. Tyto 2 světy spojí láska, která překoná všechny problémy.
Telekomedii napsal Ernesto Korovsky (Gasoleros, El sodero de mi vida). Telenovela má dvě linie:
Esperanza Munoz, la Monita, kterou hraje Natalia, si na život vydělává boxem. A zabydlela se ve čtvrti La boca se svým přítelem manažerem (Carlos Belloso) a jeho matkou (Dalma Milevos). A na druhé straně Martín Quesada, mocný podnikatel dobrého původu, ex jezdec formule 1. Zdědil po otci korporaci. Jako mladý ovdověl, má snoubenku a velký smutek. Setkají se tváří v tvář a už nic nebude jako předtím jak pro ně, tak rpo všechny postavy seriálu: Alejandro Awada (přítel Martína), Claudia Fontán (sekretářka firmy), Marcelo Mazarello (bratranec Quesady, který vše závidí), Carla Peterson ( snoubenka Martína), Fabiana García Lago (přítelkyně Monity ze čtvrti). Kamarádka Kimberly bude ta, která Monitě dodá odvahu jít do firmy ucházet se o místo, které je volné. A jde přesně do budovy, kde Quesada je majitel a pán.

jeeej to su supeeer rozhovory :D:D

hej su dobre

Dík.. To je z mojí stránky, mi dodala Januarka

fuhaa.. fajnowoo

jj jen se mi to občas nechce číst

noš ak to an imne:D:D

no ja som si precitala vsetky 3 :D:D:D...niekedy som sice neieco preskocila ale to neva :

Divoká dvojice

Mnohokrát byli nabádáni, aby se vrátili, ale turné Naty jako zpěvačky a závazky Facunda jim to nedovolily. Všichni chtějí, aby Naty zpívala píseň telenovely, ale ona se prozatím stará jen o svojí postavu.

Arana a Oreiro

„Cítíme, že nás lidi chtějí vidět znova spolu!“
6 let bez líbání a objímání se – samozřejmě myšleně – budou znova dvojice. Bude to v Sos mi vida, telenovele vyráběné Pol-ka, kterou uvidíme od ledna na Canal 13. A složení telenovely? Láska, sladkost a humor, i když také množství ran a hodně adrenalinu. A samozřejmě, Natalia a Facundo.

17. prosince v 8:15 to bude jako velká událost pro fanoušky telenovel, protože po mnoha nabídkách a pokušení je pol-ka spojila po šesti letech. Tak tedy Natalia Oreiro a Facundo Arana, nebo Facundo Arana a Natalia Oreiro znovu pracují spolu. „Toto je první scéna, co hrajeme spolu po skončení divokého anděla, i když minulý rok jsem měl speciální podíl v novele v rytmu tanga, kterou Natalia točila pro rusko. Sos mi vida nás znova spojí v příběh lásky. Bude mít 120 nebo 180 dílů, kde bude mnoho lásky i legrace. když nám vyprávěli ten děj, zdálo se nám, že je to jako pokračování Divokého anděla. Jsem nervózní, protože oba dva jsme plní emocí kvůli tomuto opětnému shledání“, říká Arana, dobrý obchodník, v sídle Cenareso v Boulogne, kde se natáčí první scény. Kdežto Natalia je o trochu víc vyvedená z míry: „Cítím, jako bych znova debutovala, protože pro mě je všechno nové. A začínám znova budovat novou rodinu.“



-Jakže?!

Oreiro: -Protože s naším štábem budeme trávit deset až dvanáct hodin denně, i když jsem letos něchtěla hrát v televizi, když se se mnou Facundo sešel na kafe a vyprávěl mi ten příběh, zamilovala jsem se do Monity, mojí postavy, a bez váhání jsem řekla ano.



-A jaká je tedy Monita?

Oreiro: -Je to křehká dívka, ale trošku zvíře: když mluví, polyká písmeno es. Je jednoduchá, upřímná, podnikavá, troufalá a bojovná. Snad proto chce být boxerka. A já ti přísahám, že Tigresa Acuňa se svým manželem, Ramónem Chaparrem, se kterými trénuji pro zvládnutí role, mě říkají, že mám talent pro to stát se šampiónem, ale já nemůžu bojovat a aby mě zdeformovali obličej…
Ale přesto, Esperanza Muňoz neboli Monita není panenka ničím, je divoká, s drsným příběhem: žije v Conventilo de la Boca, byla opuštěna svojí matkou když jí bylo 13 a adoptována Nieves a jejím synem Quique, který se časem stal jejím společníkem při hrách na jejím snoubence, i když ona ho vidí více jak bratra. Nechá boxu kvůli ráně na ruce a jde hledat práci do firmy Quesada group, a tam se děje ta věc.



-A ty, Facundo, co bys nám řekl a tvojí postavě?

Arana: -Ta moje není tak odlišná od osoby Iva v Muňeca Brava. Představuji Martína Quesadu, ovdovělého podnikatele, který před 6 lety ztratil svoji manželku při letecké nehodě. Je to úspěšný člověk, nesobecký a solidární, který zdědil majetek a velení nad zámožným podnikem vybudovaným jeho rodinou. Je milovníkem nebezpečných sportů a šampión formule 1. I když už utrpěl ztrátu, nechce se znova snažit o formování nějakého vztahu. Již dva roky je snoubencem Constanzy Insúy. Má ze života všechno, kromě vlastní rodiny.





-Vy vždy měníte svůj vzhled souhlasně ke svým rolím. Jaká byla změna kterou jste udělali pro ztvárnění Monity a Martína Quesady?

-Arana: Nemusel jsem dělat nějakou velkou přeměnu, protože už jsem se ostříhal pro iterpretaci Rossa Gardinera ve Visitando a Mr. Green , a ta postava je velmi formální. A taky má rád železa, jako já.


-Oreiro: V mojí změně je dívka provinilá, trochu hrubá, ale sladká. Proto jsem si pro ztvárnění Monity ztmavila vlasy, a budu hodně nosit boxerské oblečení: rukavice, botitas a šortky. Před začátkem natáčení jsem trénovala každý den jeden měsíc dvakrát denně, teď jsem to snížila na tři dny v týdnu. Na mém těle jsem zaznamela mnohé změny, i když váhu mám stejnou, rozšířil se mi trup a je mnoho oblečení co mi už nepasuje! A teď se všichni musí starat o mojí pravou ruku, která je podle marcely – tigresy – dlouhá a pálivá… ja ja ja!



-Máte nějakou záruku, že tento projekt bude úspěšný?

-Oreiro: Respektovat se navzájem a mít dobrou náladu, to je naše záruka. známe se už od mládí, kdy jsme současně začínali s touto kariérou, a vždy jsme spolu vycházeli skvěle.

-Arana: Víme, že je mnoho očekávání vidět nás znovu spolu. Proto se Sos mi vida už prodalo mnoha zemím. A když bude dobrá vlna, diváci nás budou doprovázet. Od doby co jsme začali znova trénovat, nabízíme svou pomoc z ruzných míst země. Doteď jsou s náma spojeni, aby poznali víc z příběhu. Představ si, že Muňeca Brava se prodala 174 zemím!


-Stejně, Monita a Martín poznají, že oni jsou jeden pro druhého...


-Arana: Ano, přeze všechny překážky dosáhou splnění svého snu žít velkou lásku a mít krásnou rodinu.

-Oreiro: I přes všechny rány, co Quesada utrží, láska mezi nima dorazí k jistému přístavu.

Zdroj:[url] www.sosmivida.unas.cz[/url]

Facundo Arana

[url]https://www.youtube.com/watch?v=pYW6-Gz-nCE
[/url]
Link na stažení:[url] http://www.sendspace.com/file/ztow2u
[/url]
Překlad:

Moderátor: „Tak tohle byla scéna sexu s Natalií…“
Facu: „Nic takového jsme nedělali…jen polibky…“
Moderátor: „Dobře, tak jen polibky…rozpálilo tě to?“
Facu: „Ne…protože jsme pracovali. V televizi jsou sice vidět 2 osoby, jak se bláznivě milují…, ale ve skutečnosti je ve studiu daleko víc lidí, kteří dohlíží na natáčení atd. Je nás dohromady asi okol 40 lidí…“
Moderátor: „40? Tolik?“
Facu: „Ano…“
Moderátor: „Dobře…a to, co zveřejnili o tobě a Natalii, to není pravda, že jo…“
Facu: „Co máte na mysli?“
Moderátor: „Tu fotku. Jak objímáš Natalii, hladíš ji tam po zádech…“
Facu: „Jo aha. To bylo, když jsme natáčeli na Ibize…svítání na pláži…tuhle fotku myslíte?“
Moderátor: „Tvoříte krásný pár…“
Facu: „Natalia je vdaná…“

Komentátor k videu: „Když se díváme na svatbu Martína a Monity, nejraději bychom viděli i svatbu Facunda a Natalie…Lidé je milují, vyhledávají, volí a vykreslují si příběh lásky, který vyplňuje iluze snílků a na druhé straně rozčiluje jejich odpůrce…“
Ke konci: „Natalia je sice šťastně vdaná za Ricarda Mollu, ale lidé by ji chtěli vidět po boku nejoblíbenějšího blonďáka mezi Argentinkami.“

Zdroj: www.sosmivida.unas.cz

Hlavně si všimněte tý poslední věty, tlustě vyznačený. S tím souhlasím.. ale i nesouhlasím. Páč to je nej blonďák NEJEN mezi Argentinkami

hej to je pravda to hrube pismo :D:

Domcaxx napsal:

hej to je pravda to hrube pismo :D:

Jj

Holky, nemáte ještě někdo nějakej rozhovor?

tento som nasla
Naty – interview v pořadu Mañanas Informales 3.12.2007
Moderátor: „Mañanas Informales pokračuje a nyní si představíme Natalii Marisu Oreiro Iglesias Poggio Bourié"
Sestřih
„Narodila se na druhé straně řeky, ale jednoho dne přešla na protější břeh a postupně na sebe krůček po krůčku obrátila pozornost ostatních. Nejdříve dostávala menší role, pak následovaly role hlavní. Ukázala, že když se oblékne jako Monita, stále jí to sluší. O jejím talentu a kráse rozhodně není pochyb. Všichni souhlasí, že ona, je číslo jedna. Přichází herečka, zpěvačka, modelka a podnikatelka Natalia Marisa Oreiro Iglesias Poggio Bourié !“

Moderátor: „Ahoj, Naty!“
Naty: „Ahoj, jak se máš?“
Moderátor: „Dobře, a ty?“
Naty: „Jo, dobře. Zrovna jsem koukala, že mi bylo dvanáct, když jsem se objevila na obrazovce…“ (odkazuje na předchozí setřih)
Moderátor: „To byl takový tvůj start…“
Naty: „Ano, byly to mé začátky…a jakej jsem měla zadek…“
Moderátor: „Mělas velký zadek?“
Naty: „Vždycky…“
Moderátor: „Fakt? Vždycky?“
Naty: „No to jsme začali blbě…“

Moderátor: „Já si pamatuju, že jsi dělala jeden rozhovor pro časopis Clarín. A tam jsi říkala, že v tomhle se trochu cítíš jako Brazilka…“
Naty: „Jo, to je pravda…“
Moderátor: „Takže ti nevadí, mít trochu větší pozadí než to, jaké propagují nějaké královny krásy…“
Naty: „Ne…ve skutečnosti je docela pravda, že Brazilky jsou zaoblenější…“
Moderátor: „Ale přesto jim to sluší a jsou atraktivní…“
Naty: „Ano, o tom není pochyb.“
Moderátor: „A…ty se cítíš jako Brazilka?“
Naty: „Ano, určitě by se mi líbilo žít v Brazílii. Ale jen, kdybych si mohla užívat na pláži a nemusela tolik pracovat. Brazílii mám moc ráda.“

Moderátor: „Hm…něco ti řeknu – když jsem věděl, že přijdeš, že si budeme povídat o tvém novém „zaměstnání“, protože představuješ svůj obchod „Las Oreiro“, představoval jsem si, že mi přineseš aspoň nějakou čokoládu…“
Naty se zastydí a chytí se za nos: „Já…jsem ti nic nepřinesla…“
Moderátor: „No dobře…to nejmenší, cos mi mohla přinést, je čokoláda…To je ale ostuda…“
Naty: „Eh…ne, protože…Co?“ (otáčí se do publika) „Ne, nic jsem nepřinesla, pardon. Můžu ti tu nechat tyhle šaty…“ (ukazuje na šaty, co má na sobě).
Moderátor: „Ee…to si je jako sundáš hned teď?“
Naty: „Ne… můžu ti je nechat pro tvoji ženu… Ale bude asi vyšší než já.“
Moderátor: „Ano, je větší než ty. Ty jsi pro mě moc malá.“ (směje se)
Naty: „Omlouvám se, nic jsem ti nepřinesla, ale přísahám, že ti příště určitě něco donesu…Promiň.“
Moderátor: „Nepřijímá se…“ (směje se)
Naty: „Jo, já vím, bylo to ode mě ošklivý…“

Moderátor: „Eh…řekni mi, jak to je – když si u vás v obchodě žena nejdříve vezme čokoládu a potom si zkouší šaty…“
Naty: „No to je v pořádku…Když mě napadlo dát k nám do obchodu čokoládu, říkali mi, že jsem se zbláznila. Že si u nás dají čokoládu a pak už nepřijdou. Já si ale myslím, že je to o něčem jiném – určitě není špatné, když žena sní čokoládu a pak si na sebe vezme šaty s veškerou vážností a nelituje, že si musí vzít větší velikost. My máme také větší velikosti než 1. V našem obchodě mám velikost 1 a nejsem žádnej hubeňour. Kolikrát k nám přijdou hodně hubený holky, kterým některé oblečení ani není. Podle mě je velikost 1 pro běžnou ženskou postavu.“
Moderátor: „A stalo se ti někdy, že ti něco nebylo?“
Naty: „Jo, stává se mi to vždycky, když si kupuju džíny. Vždycky mě to stojí hodně peněz, protože jsou mi těsné přes stehna a malé v pase. Je to komplikované, protože některé střihy v moderních obchodech jsou vyloženě pro anorektičky…“
Moderátor: „Ale ty nejseš tlustá…“
Naty: „Ano, já mám normální tělo, ve skutečnosti mám váhu, kterou bych měla mít vzhledem ke své výšce. A jsem normální osoba – myslím jako se stehny a boky…tady nahoře toho moc nemám, ale u kalhot mývám docela vážné problémy najít ty, které mi skutečně dobře sedí.“

Moderátor: „Dobře…V poslední době, když jsi mluvila o svém obchodě, mnohokrát ses zmínila o tom, jak ráda ses znovu setkala se svou sestrou. Máte k sobě tak daleko nebo je to fyzická vzdálenost?“
Naty: „Je to fyzická vzdálenost. Se svou sestrou jsme se rozdělily v mých 16 letech a pak jsem odešla do Buenos Aires. Myslím, že když se začnete samostatně rozvíjet jako žena a budovat si svou vlastní kariéru a ideály, není pro vás odloučení tak těžké. A ona mě následovala – zatímco já jsem byla v Buenos Aires, ona se odstěhovala do Mexika. To je velká vzdálenost…a teď cítím, že jsme větší kamarádky…Ale vídáme se spolu jen na rodinných oslavách.“
Moderátor: „A byly jste „kamarádky“ už od dětství?“
Naty: „Ne, ne…jediné, na čem jsme se shodly, bylo oblečení. Hodně jsme se hádaly, taky kvůli oblečení, protože já jsem taky chtěla mít to, co ona. Je o 4 roky starší, je to moje starší sestra, tak jsem jí občas kradla oblečení.“
Moderátor: „A ty máš někde jizvu, že jo?“
Naty: „Ano, tady…“ (ukazuje si na čelo).
Moderátor: „To je z nějaké rvačky o oblečení?“
Naty: „Ne…to je z doby, kdy jsem byla nesnesitelná…“
Moderátor: „Proč mluvíš v minulosti?“
Naty: „Protože teď jsem jiná!“ (směje se) „Teď jsem známá, takže ne…“
Moderátor: „Teď by ti všechno prominuli…“ (oba se smějí)
Naty: „Já jsem byla hodně, hodně neklidné dítě…moje máma kvůli mně ani nemohla v klidu nic dělat – vyhazovali mě ze škol, pořád jí volali, že jsem něco provedla. Bylo to složité, protože jsem byla dost velká rváčka a měla jsem klukovské chování. Moje sestra se jednou učila stlát postel a docela jí to dalo práci. Já jsem se dívala škvírou ve dveřích, a když se jí to konečně podařilo, rozeběhla jsem se a hupsla na postel. Ona jen naštvaně řekla: „Natalie, vypadni…“ a já říkám: „No jasně, už jdu…“ a pak jsem udělala zase „tíín“ a byla jsem tam zas. Ona mě bafla a mrštila se mnou o noční stolek a …..tři tečky…“
Moderátor: „Tři tečky na obličeji…pokoušela se ti zničit kariéru co…?“ (usmívá se)
Naty se taky směje: „No vidíš, to je pravda, mohla mi zničit kariéru…“

Moderátor: „A když jste se setkaly…jaké to bylo?“
Naty: „Hm, úžasné…jak jsem řekla – i když jsme se v dětství praly…“
Moderátor: „Je vdaná?“
Naty: „Ano, je vdaná. A i když jsme se praly kvůli tomu, že jsem jí brala oblečení, na druhou stranu jsme spolu oblečení navrhovaly. Studovaly jsme návrhářskou školu, mně bylo 12 a jí 16. Kreslily jsme různé návrhy a říkaly si, že až budeme velké, budeme módní návrhářky. Já jsem hned začala pracovat v televizi v Uruguayi a ona mi pomáhala vybírat oblečení na castingy. Vymýšlely jsme nejrůznější věci, některé oblečení bylo fakt bláznivé. Ona se pak přestěhovala do Mexika a tam vystudovala návrhářství.
Moderátor: „Ona si vzala Mexičana?
Naty: „Ne, ne…vzala si Uruguayce, on pak odešel do Mexika za prací. Ona tam pak začala studovat. Já jsem jí pak zavolala a zeptala se jí, jestli si nechce splnit náš sen z dětství…“
Moderátor: „Las Oreiro…“
Naty: „Ano, “Las Oreiro“. Ona to pak řekla Sergiovi – to už byli v Mexiku 6 let – ona s ním z lásky předtím odešla do Mexika a on jí teď z lásky umožnil se rozvíjet, protože věděl, že to byl její velký sen, který si vždycky chtěla splnit. A řekl jí: „Jen jeď, budeme se spolu vídat, můžu za tebou přijet, a pak se vrátíš.“ To už bylo asi v polovině jejího těhotenství se Sergiem, no a pak se narodila Mía.“
Moderátor: „Proč jsi zdůraznila Sergiovo jméno?“
Naty: „Eh…to bylo jen tak…“
Moderátor: „Ne, to se musí vysvětlit…“
Naty: „No dobře…ne, jen jsem si představila Sergiův obličej a taky jeho statečnost, kterou ukázal…“
Moderátor: „A neřekli pak: “Ta je stejná jako Mollo…?“ (Nataliin manžel )
Naty: „Ne!“ (směje se)
Moderátor: „No a jak je to teď s jejím manželem?“
Naty: „Ten pořád cestuje a je to pro něj určitě těžké, že má dítě v jiné zemi, ale staví se k tomu statečně…Vlastně máme v rodině první Argentinku…“
Moderátor: „Jo, to je pravda.“
Naty: „Jo jo…protože já jsem Uruguayka.“
Moderátor: „To já vím, že jsi Uruguayka…tvoje sestra taky a tvůj švagr…“
Naty: „Taky…“

Moderátor: „Ještě se tě zeptám…slibuju – už poslední věc o vašem obchodě…“
Naty: „Ne, klidně se ptej, na co chceš…“
Moderátor: „U vás už se oblékly i nějaké známé osobnosti…“
Naty: „Ano.“
Moderátor: „Je pravda, že jsi byla dojatá, když tam byla Susana?“ (asi Gimenez…)
Naty: „Mám vždycky radost, když si někdo vezme na sebe…“
Moderátor: „Tomu obchodu ses hodně věnovala, že…?“
Naty: „Ano, to je pravda. Celý rok jsme na tom pracovali. S rekonstrukcí nám pomáhal můj strýček, který je mechanik. My jsme se sestrou navrhly celý interiér…“
Moderátor: „Takže žádný architekt, jenom vy…“
Naty: „Ano, jen my…jo, tohle je ten koutek s čokoládou…“ (komentuje video) „Na to ses mě už vlastně ptal…jo…jestli mě dojalo to se Susanou…no ano, bylo to moc fajn. Když chceš být v oblečení originální, nestojí tě to víc, než ostatní lidi. Mně se vždycky stávalo, že mě kamarádky prosily, abych jim půjčila oblečení na narozeniny a ostatní oslavy. A mně se líbí, když si je vezme na sebe také někdo jiný než já. Je dobré vidět to oblečení na někom jiném – můžeš si ho tak prohlédnout, poradit mu, říct, že mu to sluší – to se mi vždycky líbilo. A v tomto případě taky – když vidím známou osobu, kterou obdivuji, a ta si vezme na sebe něco od nás, samozřejmě mám velkou radost. Susaně jsem něco přinesla, oblékla si to a vypadala v tom božsky…to bylo pro mě prostě…“ (zasní se)

Moderátor: „A kromě toho, vezměme si tvoji kariéru – myslím, že teď máš docela volnější tempo. Že nemusíš tolik spěchat a říkat si, co teď hned musíš udělat…“
Naty: „Ano…teď jsem měla docela náročný rok s Monitou, nevěděla jsem, co dřív, jestli být v televizi nebo hned točit desku. To bych se z toho musela zbláznit. Cítila jsem že si potřebuju dát trochu odstup od středu pozornosti a věnovat se něčemu osobnímu.
Moderátor: „Tahle otázka je hloupá, ale…“
Naty: „A proč?“
Moderátor: „Ne, protože…co ti vyhovuje víc? V tvém případě jsi teď podnikatelka, což je taky umění, taky říkáš, že jsi najednou nechala televizi i filmy. Tak co máš raději – naplno pracovat nebo se raději vypařit a cestovat?“
Naty: „Mě baví hodně věcí. A nebaví mě být upnutá jen k jedné věci. Určitě se ráda vrátím na obrazovky a ráda budu hrát v komedii – po tom, co jsem hrála dramatickou postavu v El Deseo. Myslím, že ta role mi hodně pomohla herecky vyrůst, což mi dovolilo, po Divokém andělovi a Kachoře, vrátit se do komediální role.

La Monita: WOW.. Nevadilo by, kdybych to použila na svým webu?

Další...

Natalia Oreiro - Singlo



-Jak se připravuješ na svou roli?

Je to opravdová výzva. Nikdy jsem si nemyslela že budu představovat boxerku. Ale jsem klidná a jsem spokojená s tímto příběhem, který mi nabídl Suar. S mou postavou, s hereckým obsazením, a zvlášt protože pracuji znovu s Facundem.

- Proč ses rozhodla znovu pracovat s Facundem, když jsi předtím prohlásila, že nemáš chuť natáčet novely o 150 dílech?

Tak to je, ale pracovat s Facundem je vždycky potěšení. Navíc to je takový dluh. Po Muneca brava zůstala otevřená možnost vrátit se k natáčení s Facundem, nikdy se to neuskutečnilo a teď to dosáhl Adrian Suar. Loni jsem dělala El Deseo a letos jsem pracovala hlavně v zahraničí. Dělala jsem koncerty a natáčela v Rusku V rytmu tanga, které bude uvedeno v březnu nebo dubnu příštího roku. No a po několika cestách už pracuji na tomto projektu. Také jsem musela odložit další projekty, jako film ve španělsku a další v izraeli.

- A kde skončila tvá náklonnost ke zpěvu?

Samozřejmě že pokračuje. Přestože jsem od roku 2002 nevydala album, už připravuji 4. Nechci to moc uspěchat, ale je to 100% Natalia Oreiro. Navíc v El Deseu jsem zpívala Light my fire, byla to znělka z telenovely. A v Sos mi vida taky to tak je. Zpívám tam píseň Corazon valiente od Gildy, ale svým stylem.

- Co na to vše říká Ricardo (Mollo)?

Dobrá... no on měl být třetím v telenovele, ale Divididos ho nenechali. (smích) ne lež... co já vím, on je moc spokojený s tím co dělám. Vždycky mě podporuje v mé práci

a další.. Oba z mé stránky..

Natalia Oreiro - Olé

Natalia Oreiro (tvář špatné holky, krásná, ale špatná) právě dala ránu pravou rukou Marcele Acuňa, dvojnásobné mistryni světa v boxu. Ústa skrývají čelistní chrániče, skvělý pohyb těla, levá ruka chrání tvář. Kdyby to byla sobota v noci v Luna Parku, hlediště by nadšeně křičelo "Dej jí to Natalie, máš ji!" Ale je to tichá tělocvična CEDEM v Caseros, čtvrtek v 8:15 ráno. A Naty, místo aby pokračovala, se jí omlouvá!
"Ano, to je to co mi chybí, trochu agresivity," přiznává Natalia. "Když mi ujede ruka a já se jí omluvím, směje se mi. Prostě mi to tak vyjde z úst, přestože vím, že má rána Marcele nic neudělá. Ah, ale můžeš být klidný, kdyby to nebyla Marcela, tak ji dál mlátím." A Natalia vybuchla smíchy. V tělocvičně, kde herečka strávila už 17 dní svého života. Ona si to nikdy nepředstavovala: rukavice, boty a kalhoty Corti (legendární značka národního boxu) a úderná pravice, která nahání strach.
To vše proto, že příští měsíc Oreiro začíná natáčet Sos mi vida, novou telenovelu Canalu 13, která se bude vysílat od ledna. Převtělí se do Esperanzy Muňoz, jedné holky, která "není v dobré ekonomické situaci a tento sport je pro ni východiskem. A tak se stává boxerkou, které říkají "La Monita". Když Oreiro četla scénář, uvědomila si, že je před velkou výzvou. "Vidět souboj? Nikdy. Ani Rockyho jsem neviděla." A tak zavolala Tigrese.
"Já jsem se zrovna vrátila z Austrálie ze souboje s Sharon Anyos. Natalia mi řekla, že by mě chtěla poznat, a tak jsem ji k sobě pozvala. Přišla a mluvily jsem 3 hodiny. Řekla mi, že se musí naučit boxovat co nejdříve, protože brzy bude muset začít s natáčením. A daly jsme se do práce. Pravda je, že je impozantní to co dokázala. S tím co umí by by nad mnohými zvítězila," říká Acuňa. Ona a Ramón Chaparro, její manžel a trenér ji už tři týdny trénují. Od pondělka do pátku na dvakrát. Včera Naty a Marcela zápasily 7 kol a uruguajka ukázala:
- skvělou koordinaci nohou (a elegantně se pohybuje po ringu, což není málo)
- skvělou pravici
- dobrý "jab"
- zajímavou dvouránu
- a samozřejmě i pikantnost. Na konci pátého kola Chaparro radil Natalii. A Oreiro si to vzala a trochu vylepšila: šlápla Tigrese na šlapku (přestupek) a skvěle ji postrčila. Marcela ztratila rovnováhu a spadla. A Natalia se pěknou chvíli smála.

Předtím jsi nikdy neboxovala?
- Nikdy. A pochopila jsem, že je to mnohem více než mlácení se, že je to sport. A já nedělám sport! Cvičila jsem gymnastiku od 5 do 15 let a musela jsem se naučit akrobacii kvuli El Deseu, ale nic víc.

Je to těžké?
- Hlavně je těžké vstávat tak brzy! jaja Změnil se mi životní rytmus, ale pravda je že se cítím mnohem lépe.

Změnila se ti postava?
- totálně. Jako bych byla triangl (směje se a maluje figuru až k bokům). Mnozí mi říkali: Po tréninku budeš jako kulturistka. Ale neví, že v boxu ti takovéto tělo moc nepomůže. Tady je potřeba technika. Taky se mi zvedly svaly (ukazuje bicepsy).

Proč jsi zavolala Marcele?
- Chtěla jsem se informovat, vědět odkud má tyto sklony... A setkala jsem se milostným příběhem. Nadchla mě jako člověk. A hlavně to že byla tak ženská. To je jeden z klíčů k mé postavě: La Monita není tak mužská, to je rozdíl od Muneca brava. Jsem spokojená že jsem se setkala s Marcelou. Ona a Ramon mají se mnou neuvěřitelnou trpělivost.

Oreiro bude mít znovu jako partnera Facunda Aranu, který bude tentokrát ex pilotem formule 1. "Seznámí se přesto, že oba pochází z odlišných sociálních vrstev. A ona mu neřekne že je boxerka," prozrazuje Natalia. Facunda svět boxu fascinuje. "Jednou jsem jela autem a potkala jsem ho," vypráví Acuňa. "Pozdravila jsem ho a když mě poznal, stal se z něj blázen: Tigresa, viděl jsem všechny tvé zápasy, jsi idol! Neuvěřitelné, jeje"

12. prosince se začíná natáčet. "Vím, že čas je můj soupeř, ale v tom se podobám boxerce - dám si cíl a jdu si za ním. Oni mi říkají, že jsem se toho dost naučila, ale příliš mě rozmazlují."

Kromě ranního vstávání, co je nejtěžší?
- výdrž. Občas jsou kola moc dlouhá. A taky správně kráčet bez překřižování nohou.

Viděla jsi Marcelina videa?
- Ano, všechna. Jak se rvali s Carmen (Montiel)! A když mi potom řekla že jsou kamarádky, nemohla jsem uvěřit!

Dokážeš si představit, že by ses v telenovele setkala s Marcelou?
- mm může být. Nemám s tím problém, ale zdá se mi, že Tigresa má ze mě strach

Tento som nasla :D:D:
Rozhovor z časopisu Gente o postavě Naty!



Adrán Suar připravuje příběh dívky z ulice, která si vydělává v boxerském ringu. Samozřejmě že je tam i nápadník. A není jím nikdo menší než Facundo Arana. Pamatujete se na časy Muneca brava? Vrací se více než explosivní televizní pár a Natalia s rolí, která jí také sedí: bude víc chlapcem než děvčátkem. Ale z noci na den se promění ve velmi smyslnou divu.

- Natalie, líbí se ti hrát si s tvou méně ženskou stránkou osobnosti?

To je vidět, ne? Baví mě nebýt slečinkou 24 hodin denně. V Muneca brava už jsem taky hrála s míčem a byla jsem skoro chlapec. Naštěstí někdy můžu hrát i jemnou, sladkou nebo se jindy změnit v boxerku a pohybovat se jako muž.

- Do tvé role dáváš vždycky hodně ze sebe

Ano, je to tak. Myslím, že lidé se budou identifikovat s touto postavou, která je jiná. Je to holka z ulice, která vstupuje do ringu, aby si vydělala na živobytí. Ale občas je hodně ženská. Nebude tak mužská jako Cholito. Ale mají něco společného: boj.

- Jak zvládáš trénink?

Je hodně tvrdý. Cvičíme hodinu a půl každé ráno a odpoledne cvičíme aerobik. Cítím, že má fyzická stavba se mění, ale vážím stejně. Nedávno jsem si chtěla obléknout bundu když jsem chtěla jít za Facundem a nemohla jsem ji zapnout. Hodně mi rostou paže a ramena. Ale je to dobře pro mou postavu.

- Myslíš, že box je sport, který mohou ženy dělat?

Myslím, že ženy mohou dělat co chtějí a soutěžit v tom s muži. To o slabším pohlaví je pouze částečná verze. Máme velkou pracovní výdrž a děláme velká rozhodnutí. Ano, naše tělo je jiné, při tréninku je zvláštní. Máme bariéru (dívá se a sahá si na prsa)... dobrá, není třeba to vysvětlovat. Ale myslím že je to otázka přesvědčení.

VYSOKÁ SPOLEČNOST: Když Adrián Suar přesvědčoval Natalii, aby hrála v telenovele, která se bude vysílat od ledna od pondělí do pátku ve 21 hodin - žena Ricarda Molla začala pracovat, aby co nejlíp ztvárnila svou postavu...
"Pomyslela jsem na Triguezu, protože je v boxu nejdůležitější postavou. Sešly jsme se u ní v bytě a mluvily jsme více než 2 hodiny. Měla jsem spoustu pochybností, chtěla jsem vědět proč se tomu věnuje a jak se jí podařilo přežít kolotoč ringu. Řekla jsem jí, že potřebuji přísný dohled, aby mě trénovala každý den, buď zabít ,nebo zemřít.

- Přijala jsi tu úlohu bez váhání?

Ze začátku jsem nemohla kvůli pracovním záležitostem. Ale Adrián naléhal. Potom jsem si dala s Facundem kafe a rozhodli jsme se jít do toho.

- Adrián vždycky dosáhne co chce.

Ano, pravda je, že mi dodal chuť jít do toho. Taky pomohlo přátelství, který k sobě s Facundem cítíme. Proto jsem se rozhodla odložit mé další projekty.

- Tvá postava má s Tigruesou hodně společného?

Je to velmi skromná boxerka, která soutěží, aby si vidělala na život. Má to společné s Marcelou a všemi dalšími boxerkami. Začíná s tím jako způsob jak vydělat. Její myšlení je blízké ulici. Je to její způsob, jak přežít.

- Ale v soukromém životě se zdají být velmi odlišné. Mohou mít něco společného?

Dnes, jak ji znám, cítím k ní ohromný respekt. Je matkou dvou dětí - jedenáctiletý Maxi a Jusue s 12 lety. Každý den vstává v 6 a soupeří na nejvyšší úrovni. Staly jsme se skvělými kamarádkami.

- A když jsi jí dávala rány, nebála ses že ti vrazí?

Ne. To ne. To ano, že je těžké uhodit ji, protože máme krásný vztah. Ona mi říká: Dejmi, dejmi! Občas jí dám silnou ránu a podívám se na ni. Ona mne sleduje a směje se.

- Může se válčením ztratit jemnost?

Důkaz je na Trigueze: je velmi charismatická a agresivní v ringu ale dole hrozně jemná. Ukázala, že může být hodně ženská. Tím mne hodně překvapila. Všimni si, jak má krásně ošetřené ruce. Vždycky je bezvadná a jemná.

Domcaxx a Bzunda....super rozhovory

Bzunda napsal:

La Monita: WOW.. Nevadilo by, kdybych to použila na svým webu?

jasneeee...vobec by mi to nevadilo

Natalia: „My Argentinky se oblékáme podle muže, který se nám líbí." - Gente - 12/2007

Je to skoro tři měsíce, co vypustila spolu se svou sestrou Adrianou, Las Oreiro, řadu oblečení, která se už začala stávat i módou slavných. Kromě toho, že se usadila s pěti exkluzivními návrhy, ujíždí tato Uruguayka na stranu tajemnější ženskosti a také vlastního světa. Jedním pohledem každý den víc sexy, je ujištěná že Ricardo Mollo ji podpoří ve všem co podnikne, hlídá si svoje křivky („Dáma která musí mít tvar jako kytara“), pokračuje aby se nově začátkem roku 2009 vrátila na obrazovky jako holka.

Mobil. Je strašný symbol pro Natalii Marisu Oreiro (30), modelku 2007/8, hledá ho ale nechce ho ukázat. Dala mi ho moje sestra, když jsme začalyi uskutečňovat naší řadu oblečení. Poprvé, kdy jsem ho použila od roku 1998, kdy jsem ho hodila do moře. Byla to doba Divokého anděla. Byla jsem na pláži, zvonil a já šílela. „Proč mě teď tady musí někdo hledat?“, přemýšlela jsem. A přístroj letěl do vzduchu, vzpomíná Uruguayka, a přísahá, že novou značku mobilu nezná a potvrzuje, že na displej si dala fotku, (obrázek Budy), objasňuje. Přiznává, že aby na něj zapomněla tak ho nechala bez baterie (Zavěsím, to je moje charakteristika), dodává a odmítá dát své číslo novináři (před tím zemřu) vyhrožuje s úsměvem. „Ale, jak jsi se dozvěděl ty, odkud jsem se vrátila a začala používat telefon?.“

Lhá nebudeme, a ještě dříve než budeme pátrat po našich zpravodajích, volíme to, že se tě zeptáme. Je to tvoje velká výzva s řadou Las Oreiro, k tomu abys přijala své předsudky ti má pomoci mobil, ne?
Předsudek? Jaký druh předsudku?

Předsudky typu „Uf, holka využívá své známé jméno a vytahuje značku šatů“. Souhlasí?
Nikdy se nestává, že bych dělala něco. co se mi nelíbí nebo se na to necítím. Mohu se splést v uměleckých a osobních volbách, ale řídím se srdcem. Dokonce i když vypadám jako soběstačná osoba. uvažuji velice choulostivě. Mám ve zvyku cítit to, co se nepovede, ptám se sebe. Tohle je ta osobní historie, všeho, co jsem udělala. Má sestra a já jsme začaly studovat střih a výrobu oděvu od 16 (Adriana) a 12 (já) let. Šijeme oblečení, které kontroluje i naše matka. Když jsem si vydělala trochu peněz, moji rodiče (Mabel a Carlos) nakoupili látku a babička ušila kabát, oblečení, záclony, a vše na výzdobu domu. Přála jsem si, vyrobit něco speciálního, splnit si starý sen z dětství spolu s Adrianou, čemuž se ona věnovala celý život, pracovala jako vedoucí a studovala kresby oblečení. Tudíž, mezi naše vlohy patří, její znalosti a mé zkušenosti kreslit si modely pro vystupování, když zpívám celému světu a rychle se začínám věnovat nabídce a prodeji vlastního oblečení. Dlouho jsme se rozmýšlely, kde začneme zaměstnávat pomocníky do pracovního poměru, abychom vše mohly zorganizovat a odtrhnout se od pouhého základu. Až jsme si vybraly jako místo jednu starou restauraci Nicaragua 4780 se třemi pokoji pro mou sestru a tři pro mě a patnáct ateliérů a restauraci. Založily jsme nezbytnou buňku.

Zní ti v hlavě nějaká otázka odpovědnosti?
Sem tam. Včera jsme zorganizovaly oslavu konce roku. Adri mě dojala. „Nikdy nezapomenu na ten den, ve kterém jsi mě zavolala, abys mi přiblížila ten návrh.“ U ní, manžel, Sergio, se přidal. „A já nikdy nezapomenu na výraz v obličeji který jsi udělala, když ti Naty zavolala. Když je něco důležité musím zůstat, musím se najít. Práce je stále více a zvykám si oblékat své tělo. Zpětná rána v každém třetím měsíci nás podivuje hromadně. Být nepostradatelný, když to potřebuješ, musíme prokázat, a přinést důkazy o laskavosti. Podívej (ukážeme ti obrazovku jedné kamery...) No tak! Zkrať to! Stříbrná sukně. Naše oblečení! Kdo je ta dívka co nosí ty šaty a pózuje a diplomovaně a primárně.

Michelle, kmotřenka jednoho sluhy. Po tom, co se tady stala členem před dvěma týdny, procestovala odlišné obchody Palermo Viejo, vrátila se přesvědčená a vzdálila se svému vzoru. A tady neexistovala jiná spekulace. Ona si vybrala vzor, který jí nejvíce zasáhl.
Velká Michaela! Stává se to často. Klienti přijdou, pozorují, porovnávají a kladou zvláštní důraz. Dokonce i nakupují a vrací se zpět v ten samý den pro něco extra. To je dobře, protože je moc důležité jak se cítíš uvnitř oblečení. Vypadáš dobře nebo špatně. Není značka, která mění, to co tě odráží v zrcadle. Kromě toho, mě překvapuje rozmanitost lidí, kteří u nás nakupují. Od adoscelentů až po starší občany.

Také neznámý a slavní. Ve tvé knize návštěv, se objevují obecně známá jména, které lichotí vzorům, zejména pak, Nacha Guevara, Cecilia Roth, Leticia Brédice, Mirta Busnelli y a její dcera Ana, Soledad Silveyra, Griselda Siciliani, Fernanda Callejón, Dalma Maradona, Claudia Villafañe. Kdybychom mohli spočítat ty co, zazaříly, svými modely v různých událostech, připomeňme například Pampitu, Dolores Fonzi, Leonora Balcarce, Romina Ricci, Mónica Ayos y Dolores Barreiro.
Viděla jsem Emillia Atias, v novinách, v našem oblečení. Ti to říkám pro případ, že ti to poslouží.

Jak někdo ví, bez toho aniž by viděl cenovku, že je před ním oblečení od Las Oreiro?
Předpokládám, že kvůli svému sexy stylu a silným barvám. Neopíráme se o to, co se nosí, a co se prodává, protože to co se nosí, a co se prodává jsou věci bez střihu, které se stávají obyčejným, věc uprostřed obou pohlaví, a my vsázíme na výstřihy, detaily, které se stávají lepšími, a ne závisejícím na typu těla.

Modelky, které měly 170 centimetrů skončily, aby si vytvořily nové vzorky šatů jaro – léto. Jaký typ šatů preferuješ ty? Veřejně jsem použila střihy z 50. let. Moje sestra volí ty střihy z let 20., které vypadají velice elegantně. V osobním životě zbožňuji červené a bílé kombinace.

Nemáš žádnou podprsenku, že ne?
Uvolnila se, když mě na to někdo vždycky upozorní a já mu to vysvětluji, tak se chci zabít. Chlapy by hned takové příležitosti využili.

Nezpozorovala si, že by se tam dívali?
Dost! Stydím se!

A jsou věci, které nosíš bez spodního prádla?
Zkrať to! Je to intimní. My ženy se oblékáme podle toho jak chceme přilákat chlapa, který se nám líbí. I když je ošklivý. (smích)

Jaká část těla se na tobě odráží, a která tě ochraňuje, když tvoříš modely?
No, můj pas je to co, o co usiluji, aby se odráželo, ale moje sestra klade zvláštní důraz na to vyzdvihnout to, co já vždy raději skryji. Vlečka: to ne! To se mi zdá jako hlava, říkám jí. A ona mi odpovídá, že je to přesně to, co se jí zdá dobré.

Promiň mi, kvůli tvé postavě, kvůli tvému tělu. Ty si nedáváš hranice?
Trochu. Nicméně, s časem se člověk poznává a přijímá.

Toužila jsi někdy mít odlišné tělo?
Jasně. Chtěla jsem měřit 1,80 a mít nohy jako modelka a nikdy jsem toho nedosáhla, bývala jsem frustrovaná. Nakonec jsem se vzchopila a smířila se s tím jak jsem vypadala. Myslela jsem na to a říkala jsem si, že jsem ideální faktor malířů, těch co, se potýkají s nedostatkem žen plných křivek, který jim nedělají defekty v jejich šatech, a že mě to nezlomí. Zdvojnásobuji hru. Kvůli sobě, dáma bez křivek je jako cesta bez zatáček, časem unaví. Dáma musí vypadat jako kytara.

Mimochodem vzpomínám si, že tvůj manžel Ricardo Mollo, je šef kapely Divididos, a hraje na kytaru. Umí dobře pohladit…?
Žádné „mimochodem“. Bez legrace. Domnívám se, že se mému manželovi líbí naše kreace, podporuje mě, a známkuje mě. Ale když jsme se oblékly stejně, jevilo se to jako nudné. Podívejme se, jak holka o 55 kilech a 1,70, kterou si představují, vychvalují v časopisech, a v televizi. Nemyslím si, že jsem tak půvabná, člověče. To oblečení, které mi v jiný týden nakreslí na velkou oslavu GENTE jsem žádala, aby ho udělali neuzavřené, abych si ho označila. Dobře, když jsem si ho chtěla vzít do šatny, zůstala jsem nedůvěřivá. Zkoušela jsem si ty šaty 15 minut a jednala o tom jestli si je vezmu, aniž bych se znemožnila. Znenadání jsem objevila most, který vedl vzhůru k tanečnicím mrtvých smíchy s roztáhnutýma nohama. Mezitím jsem bojovala s širokýma kalhotama. Široký kalhoty jsou známkou toho s jakým kouzlem na ostatní mluvíš.

Zdá se, že tvá zábava svým horoucím plamenem dává stranou pracovní dráhu. Potvrdíš nebo opravíš něco, co jsem slyšel vyjít z tvých úst? „Narodila jsem se jako podnikatelka skončila jsem jako herečka.“
Opravím. To jsem řekla z legrace. Jsem herečka a potřebuji hrát. V lednu měl premiéru film Las vidas posibles. Osobně, plánuji natočit několik národních filmů, ztělesňujících napínavé postavy. V závěru roku 2008 se vrhnu do role, která vejde do kin v roce 2009. Připravuji čtvrtou desku a chystám se vydat knihu fotografií květin z mé zahrady. Jsem upřímná, co se mé kariéry týče. Čím víc jsem bláznivá a komplikovaná, tím míň jsem sebejistá.

Tolik tě to zasahuje?
Před tím jsem snila, že změním svět. Ale teď věřím, že z ničeho nic mohu změnit aspoň trochu okolí. Čtu dopisy, automaticky bez rozdílu zpráv, už měsíce. Mě to trápí. Nenávidím, když vypadám rozmazleně. Musela bych zvednout hlavu, ale má to děsnou cenu. Jednám tak, abych se nezatěžovala touhami druhých, z čehož bych se navenek odstrčila. Dříve jsem nad tím neuvažovala. Od Tu venena se stupňovala senzace tlaku na prsou. Ani si nepředstavuj, ten ohromný tlak, který mě vyzýval v Sos mi vida. Proto se těším z těch šatů.

Opakuji slovo čekat, mnoho lidí čeká na zprávu o milionech věcí. Tvoje plány na rok 2008, chystáš se stát matkou?
Ubezpečuji tě, že by mě očarovalo, kdybych se stala matkou. Předpokládám, že život mi tuto možnost neupře. Jenže nevím kdy. Co kdybych si ho adoptovala? Uvažuji o tom, že ano. Ale nepiš to prosím do titulku. To co, se týká blízké budoucnosti a novinek jsou to vzory Las Oreiro, právě chystáme oblečení na období podzim – zima.

jee tooo je superr.. som si tocitalaaaaa